Cesta nazpátek
Čekali jsme, že dnešní den bude náročný, ale i tak překonal veškerá naše očekávání. Nejdříve jsme se setkali s Williamem Shakespearů, neboť s rýmy jsme byli tak trochu na štíru. Potřebovali jsme najít části deníku, abychom se mohli vrátit zpět do naší doby. Některé části však byly zašifrovány tzv. rýmovou šifrou. A kdo jiný než Willík by nám s tím mohl poradit. Odříkal nám své verše, my si je museli zapamatovat a postupně přenést zpět do tábora. Některým to šlo lépe, jiným hůře, ale nakonec jsme to zvládli všichni. Mohli jsme tak předat informace o způsobu montáže stroje času a jeho startu Lůjovi s Vulmutem. Na návrat do přítomnosti jsme se nejdříve potřebovali pořádně posílit. Dali jsme si pořádnou porci typického pravěkého pokrmu, bylo to těsto kulatého tvaru obložené různými ingrediencemi, ale rozhodně mezi ně nepatří ananas. V průběhu stavby a startu se zjistilo, že poničení stroje a náraz do pravěku byla Vulmutova chyba (koho jiného). Zapomněl zapnout dynamo, tudíž nesvítila světla a jinak geniální pilot Lůj Nartý nemohl vidět na cestu. Reálně hrozí, že Lůj už s Vulmutem nebude nadále spolupracovat a místo něj najme toho Rusa…Zandal Kapesnikov už si na to brousí zuby. Jakmile jsme přistáli v přítomnosti, tak se nám něco úplně nezdálo. Jako kdybychom v našem světě byli, ale přitom nebyli. Po chvíli Lůj zjistil, že to o týden netrefil a překvapivě se opět jednalo o chybu Vulmuta, který se ve výpočtu sekl o jednu miliontinu. Uznejte sami, že taková odchylka je do nebe volající. Byli jsme tedy nuceni projít nočním lesem, prokázat svou odvahu a skrz magnetické pole se vrátit tam, kde máme být. Za naši statečnost jsme dostali krásná nová táborová trika a už se těšíme na závěrečnou party…a možná i trochu domů.